V rámci běžného života ve společnosti by se dalo říci, že v kontextu každodenních běžných problémů neexistuje nic horšího než trapné situace. Ať už jsou vyvolány náhle a trvají chvíli, nebo se s nimi musíme potýkat nějakou určitou dobu. Ať už nás při nich vidí, slyší nebo snad cítí jeden člověk nebo stovky lidí.
Trapasy jsou běžnou součástí našich běžných každodenních interakcí, potažmo i celkově komunikace s lidmi, partnerských vztahů, přátelských, pracovního prostředí i veřejného prostranství. To, že je něco běžné bohužel neznamená, že je to o něco méně nepříjemné.
Jak se můžeme efektivně vyrovnat s tím, když se nám před určitým typem publika stane něco opravdu trapného a ponižujícího? Co zaručeně napomůže tomu, abychom se z celého situace co nejrychleji dostali a mohli dále pokračovat ve svých aktivitách?
1. Jsme jen lidé. To je potřeba si uvědomit, a tak je potřeba i danou trapnou věc prezentovat v případě, že se už děje a nemůžeme to zastavit. Klidně můžete trapas nějakým způsobem okomentovat, jako např. „To víte, je pondělí, všechno mi dnes padá z rukou.“
2. Smějte se sami sobě. Smysl pro humor a schopnost udělat si sám ze sebe legraci je něco, co je považováno zejména u našeho národa za specialitu. Lidé, kteří právě tohle umí, údajně žijí velmi spokojeným životem, protože je hned tak něco nerozhází. A proto – když se vám stane něco nepříjemně trapného, zkuste se tomu zasmát spolu s ostatními (jste-li už vystaveni smíchu přihlížejících), udělejte z toho vtípek, jako kdybyste parodovali sami sebe.
3. Netrapte se tím, co se stalo – stejně na to za chvíli všichni zapomenou. Na trapasech je nejhorší, kromě pocit ponížení, samozřejmě to, že ho jen tak nevyženete z hlavy. Zejména jste-li citlivá osoba, která si bere hodně k srdci to, co si o ní myslí ostatní. Můžete tak strávit celý den užíráním se a touhou po vymazání celého trapné události z vašeho života. To bohužel udělat nelze. Co však můžete je, vymazat to ze své paměti. Nechte to prostě být, co se stalo, stalo se, jděte dál s hlavou vztyčenou. Neschovávejte se před ostatním, naopak, zachovejte dekorum a v klidu pokračujte ve své práci nebo v zábavě, v čemkoli, co vám pomůže zapomenout na to, co všichni viděli. Můžeme vám garantovat, že z jejich paměti to vymizí ještě dříve než z té vaší. A nebojte se, brzy se stane něco někomu jinému a štafetu tak předáte dále.
